Gestapo: Publikace o tajné státní policii v Protektorátu Čechy a Morava
Velitelé tajné policie za protektorátu aneb konkrétní lidé ve službách zločinného režimu, tisícistránková publikace českých historiků přináší nejedno překvapení. Náš projekt měsíce března.
Kdo byli lidé u gestapa v době protektorátu? Klíčová otázka, která generuje mnoho dalších: Proč rychle stoupali v hierarchii tajné policie? Proč sloužili nenávistné ideologii? Jak mohli získat takovou moc, že rozhodovali o životě a smrti?
Konec války odkryl teror, násilí a zločiny nacismu, které páchali konkrétní lidé. Po 80 letech si je připomínáme v naději, že už se nikdy nebudou opakovat.
Sondu pronikající ke kořenům zla a do nitra struktur nacistické tajné policie spustili čeští historici Jan Vajskebr a Jan Zumr z Ústavu pro studium totalitních režimů. Nakladatelství Pulchra vydalo jejich dílo Gestapo: Velitelský sbor tajné státní policie v Protektorátu Čechy a Morava. Společně jsme ho představili na tiskové konferenci konané symbolicky v Petschkově paláci, v pražské centrále gestapa v letech 1939–1945 k výročí dne okupace.
Víc než tisíc stran knihy rozkrývá příběhy a motivaci 207 mužů na velitelských pozicích v hierarchii gestapa. K jejich jménům se historici dostali náhodou, když v krabicích s válečnými dokumenty našli telefonní seznamy, podle kterých dohledali spisy velitelů v berlínském archivu (Bundesarchiv).
Výsledky jejich mravenčí práce boří nejeden mýtus. Zjistili třeba, že mezi veliteli byli inteligentní a všestranně vzdělaní mladí muži, právníci a vysocí úředníci, kteří byli pro svou kariéru nebo finanční profit ochotni udělat cokoliv, nezastavili se ani před zločiny. Nezažili první světovou válku, vyrůstali v době politické nestability a hospodářské krize. Napjatá atmosféra ve společnosti je radikalizovala už na půdě německých univerzit, jako studenti snadno uvěřili utopické vizi o zářné budoucnosti Říše a chtěli být její součástí.
Centrála gestapa v Praze s více než 800 zaměstnanci, z nichž třetinu tvořily ženy, byla největší v Německé říši, teprve za ni se řadila Vídeň, Berlín a Brno. Jejich úkolem bylo „studovat“ a pak zlikvidovat všechny protivníky nacistického režimu. Centrály mezi sebou bojovaly o vliv a velitelé v protektorátu si svou krutostí získali přízeň vůdce a téměř neomezenou moc. Za šest let okupace zatkli přes 120 tisíc lidí a spolupracovali se stovkami českých konfidentů.
Díky této knize můžeme po 80 letech pohlédnout do tváře konkrétních pachatelů. Obsahuje jejich dosud nepublikované fotografie a osobnostní profily. Při sedmiletém pátrání v archivech používali čeští historikové metodu „Neuere Täterforschung“, zdokumentovali jejich životy, motivaci i poválečné osudy. Dospěli k závěru, že třetině velitelů gestapa z protektorátu se podařilo uniknout a dožili bez trestu většinou v Německu nebo Rakousku.
