Česko-německý fond budoucnosti
česky deutsch

Aktuality

Za Dagmar Burešovou

 
 

Zpráva o úmrtí JUDr. Dagmar Burešové, první české předsedkyně správní rady Česko-německého fondu budoucnosti, nás naplnila velkým zármutkem. Je nám ctí, že taková významná osobnost moderních českých dějin stála u zrodu Fondu budoucnosti. Vzpomínáme na ni, na její odvahu, šarm a cit pro spravedlnost. Inspirací pro nás zůstává.

Připojujeme vzpomínku Tomáše Kafky, zakládajícího ředitele Česko-německého fondu budoucnosti, která byla zveřejněna v Lidových novinách.

 

Bylo to krásné a byla to pravda


Česko-německým vztahům vděčím za mnohé.
Zdaleka se to netýká jenom Německa samotného. Často tato relace pro mě otevírala prostor pro velká přátelství na české straně. Jedním z těch nejkrásnějších přátelství, smím-li to tak říci, bylo přátelství, které mi darovala paní doktorka Dagmar Burešová.
O paní doktorce Burešové se díky záslužnému filmu Agnieszky Hollandové Hořící keř ví nejen, že byla první polistopadová ministryně spravedlnosti ČR či předsedkyně České národní rady, ale též, že byla skvělá advokátka a především odvážná žena. Ačkoliv česká společnost může naštěstí uvést řadu příkladů podobně neohrožených a inspirativních žen, je dobré, že se jejich blahodárné působení nebere jen blahosklonně na vědomí, ale že se jim čas od času dostane adekvátní pozornosti. O to bych se rád v tomto svém posledním rozloučení chtěl pokusit.
Dohromady nás svedly, jak už jsem v úvodu zmínil, českoněmecké vztahy, konkrétně Česko-německý fond budoucnosti, který jsme spolu v roce 1998 rozjížděli. Zatímco já jsem byl českým spoluředitelem sekretariátu, paní doktorka byla první spolupředsedkyní správní rady. Musím říci, že si paní doktorka svou laskavostí, otevřeností, ale i odborností záhy získala srdce náš všech. Jak čeští, tak němečtí zástupci fondu o ní s vřelou sympatií hovořili jako o "naší paní doktorce". Aby to ale neznělo pateticky jako "naše paní komisařka", tak po straně o ni s láskou hovořili jako o "naší paní doktorce Bubu".
Myslím, že jen stěží si lze představit, kolik pro nás v těžkých dobách rozjezdu fondu znamenalo, že jsme se mohli vždy spolehnout na bezmeznou podporu a erudici z její strany. Mohl bych přispěchat s řadou anekdot ze života tehdejšího fondu, když jsme například ztratili jednoho člena delegace při triumfální cestě do Bonnu, kde jsme získali první souhlas s realizací humanitárního gesta pro české oběti nejtvrdší nacistické perzekuce a po našem kolegovi ve služebním autě zbyl pouze cestovní kufřík, který až paní doktorka jako někdejší ministryně spravedlnosti otevřela, abychom zjistili, že kufřík bohužel obsahuje i platnou letenku. Scéna jak z Formanových "plavovlásek". Ale takových scének jsme zažili mnoho. Takže asi musí stačit, když řeknu, že i právě takovéto zážitky s "naší paní doktorkou" česko-německé vztahy výrazně polidšťovaly. A polidšťování – nejen česko-německých vztahů – přitom v dnešní době není nikdy dost.
Snad i proto si dovolím polidštit i své rozloučení s paní doktorkou. Nechci psát o tom, jak mi bude chybět, to si nechám pro sebe, či co vykonala, o tom snad napíše Wikipedie. Chci napsat o své poslední návštěvě u jejího lůžka v loňském roce, kde jsme ji ještě s kamarádkou Pavlou z fondu sdělovali různé novinky a mj. i to, že se psalo, že v českém filmu se do rolí největších krasavic obsazují slovenské herečky. Řekl jsem paní doktorce, že se vůbec nedivím tomu, že jedna z nich hrála i ji v již zmiňovaném Hořícím keři a že přes velkou snahu Táni Pauhofové se nicméně obávám, že na ni fakt neměla. Na úsměv, který mi paní doktorka věnovala, nikdy nezapomenu. Bylo to krásné a byla to pravda. Ostatně jako všechno s paní doktorkou.

(Tomáš Kafka, Lidové noviny, 3. 7. 2018)

 

2004 při zasedaní správní rady Česko-německého fondu budoucnosti foto: Ondřej Staněk
2004 při zasedaní správní rady Česko-německého fondu budoucnosti foto: Ondřej Staněk
 
zpět
 
 
Česko-německý fond budoucnosti